Sklo je čirá hmota na umělecké a užitkové zpracování. Fyzikové dospěli k překvapivému zjištění, že sklo nepatří mezi látky skupenství pevného, ale musíme ho považovat za tuhou kapalinu,s význačnou lámavostí světla,mající značnou tvrdost,ale i velkou křehkost vůči nárazu.Ve slabých vrstvách resp.vláknech je dostatečně pružné aby bylo možno jej dokonce navinovat a spřádat. Vyznačuje se 1. amorfním stavem, 2.naprostou stejnorodostí ve hmotě, 3.tuhostí a tvrdostí za obyčejných teplot, 4.propustností světla, 5.malou elektrickou a tepelnou vodivostí, 6. odolností vůči vlivům vzduchu,vody,ale i jiných chemických látek.Základními surovinami na výrobu skla jsou křemičitý písek, soda, potaš a vápenec. Suroviny se mísí a taví v pecích na sklovinu, která se tvaruje buď ručně sklářskou píšťalou, a nebo se provádí zvětší části strojově, lisuje se, válcuje a vylévá. Výrobky se ochladí a zdobí broušením, řezáním, rytím, leptáním, malováním a zlacením.




